Pavel Páral: Nový stavební zákon může vyléčit největší bolesti české ekonomiky
Roky naříkáme nad skutečností, že dostupnost bydlení je v Česku na chvostu Evropy. Ceny rostou do nebe a pokusy o řešení troskotají jedna za druhou. Problém není ani tak v nedostatku investorů a drahých hypoték, ale ve fungování státu. Prostě povolování staveb v Česku, se rok od roku natahuje s každou novelou stavebního zákona. Poslední změny a nepodařený pokus o digitalizaci za minulé volební období situaci ještě vyhrotil. A to samozřejmě má své dopady nejen na dostupnost a ceny bydlení, ale na celou ekonomiku.
Zatím každý pokus o změnu od devadesátých let jen zhoršil situaci. Desítky novelizací stavebního zákona rok za rokem zatím jen stavební řízení prodlužovaly. Až do závěrečného kolapsu nezvládnuté digitalizace, jejímž výsledkem je skutečnost, že loni vydaly úřady jen 61 613 stavebních povolení, meziročně o 14,5 procenta méně, a v prvním pololetí jich bylo nejméně od roku 1999. Samotní stavební řízení se kvůli chaotické legislativě často pohybuje na hranici zákona, aby se vůbec něco podařilo schválit.
A tak příprava většího bytového domu běžně trvá sedm až deset let a napoprvé projde úřadem jen zhruba čtvrtina záměrů. To se samozřejmě promítá i do cen bydlení. Pořízení nového bytu v Praze dnes odpovídá zhruba patnácti ročním platům a Praha je třetí nejhůře dostupnou metropolí Evropy (Deloitte Property Index 2025). Levnější bydlení přitom nevznikne z nařízení, nebo dotací na hypotéky, ale z větší nabídky, a tu dnes dusí právě délka a nejistota povolování.
Nutnost rychlé změny je zcela zřejmá, a tak nový, konečně funkční stavební zákon se stal i jedním z předvolebních volebních taháků nové vlády. Pokud záměr klapne tak, aby to nedopadlo jako vždycky, bude přinejmenším zákonem roku. Asi žádná jiná legislativa tak nespěchá.
Už v lednu se nový stavební zákon jako poslanecký návrh koaličních poslanců ocitl ve Sněmovně a už za pár dní by měl být definitivně schválen.
Při té rychlosti se nelze divit, že vyvolává u mnoha zainteresovaných politiků, ale i expertů řadu pochybností tom, že je správně připraven a opravdu začne od ledna 2027 fungovat.
Jeho základním pilířem je plán, podle nějž dosavadních 626 stavebních úřadů nahradí jednotná státní stavební správa, Na vrcholu bude centrální Úřad rozvoje území a 14 krajských úřadů se sítí zhruba 205 pracovišť v regionech. To umožní, že většina dnešních samostatných stanovisek dotčených institucí se sloučí do jednoho rozhodnutí a odvolací úřad bude muset případný spor sám rozhodnout, místo aby ho opakovaně vracel na začátek.
Zároveň velké bytové projekty, které bude řešit Centrální úřad, získají statut veřejně prospěšných staveb. Stavební povolení se pak bude vydávat v jednom řízení, bez možnosti klasického odvolání. Pouze s námitkami v prvním stupni a pak případnou soudní žalobou.
Přitom životní prostředí, památky i veřejné zdraví mají zůstat dostatečně chráněné, jejich posouzení se jen nově odehraje koordinovaně v jednom řízení namísto v oddělených a často protichůdných procesech. U nejcitlivějších oblastí, jako jsou kulturní památky, zvláště chráněná území nebo požárně rizikové stavby, zůstává i samostatné odborné stanovisko a zachován je také soudní přezkum. Prostě celé řízení se má podstatně zjednodušit a omezit možnosti opakovaného blokování staveb skupinami aktivistů, za což nakonec platíme všichni.
V této souvislosti se kritici nového zákona celkem oprávněně soustředí na to, zda lze zvládnout přechod úředníků ze současných staveních úřadů do nové struktury, který by měl proběhnout od roku 2027 do roku 2028. A mnoho úředníků na současných úřadech nyní tvrdí, že raději se svou prací skončí, než by pracovali v nové struktuře. To bude totiž vyžadovat nejen třeba stěhování, ale i zvládnutí zcela nové legislativy. Bude tedy potřeba investovat do lidí. Dobře je zaplatit, vytvořit jim kvalitní podmínky a přesvědčit je, aby v systému zůstali.
Pomoci by mohlo i to, že podle nových pravidel by mělo být potřeba na stavební řízení méně lidí, protože se konečně dotáhne minulou vládou zpackaná digitalizace a do hry může vstoupit i umělá inteligence. V zahraničí už systémy stavebního řízení dokážou automaticky kontrolovat některé technické parametry projektů, což ušetří pracovní sílu. Předpokládejme, že současný aparát ministerstva pro místní rozvoj k tomu přistupuje zodpovědněji než lidé pirátského ministra Bartoše, za nimiž zůstala digitální spoušť, kterou je už opravdu potřeba uklidit.
